Tato stránka je určena především novým majitelům štěňátek. Najdete zde informace o základní výbavě pro štěńátko a jak se o něj starat.

Záměrně jsem tuto sekci nazvala "Nový člen rodiny" a takto je třeba ke štěňátku i přistupovat. Klidně bych to přirovnala k tomu, když si přinesete z porodnice miminko. Také je třeba mít všechno nakoupeno a připraveno. Jen se štěňátkem to jde všechno mnohem rychleji:-))

Základní výbava...

Misky - budete potřebovat dvě. Jednu na vodu a druhou na krmení. Misky můžou být plastové nebo kovové s gumou na spodní straně, aby štěněti po podlaze neklouzaly. U misky na vodu doporučuji kovovou, protože pejsek ji má stále k dispozici a plastovou by mohl rozkousat.

Krmivo - musíte mít pro pejska připraveno ještě před tím, než si jej přivezete domů. Je žádoucí, aby pejsek dostával totéž krmivo pro štěňata, na které byl zvyklý. Všichni naši psi a tedy i štěňátka dostávají vysoce kvalitní stravu. Pokud se ale rozhodnete pro jinou variantu, udělejte přechod na novou stravu šetrně a postupně a v době, kdy už bude štěňátko zabydlené. Pokud se mu bude stýskat po mamince a ještě k tomu bude mít průjem, bude pro něj zvykání si na novou rodinu mnohem obtížnější.

Pelíšek - na trhu existuje nepřeberné množství pelechů, ale ze zkušenosti vím, že se nemá smysl do prvního pelíšku investovat moc peněz. Pravděpodobně jej pejsek během prvního roku života více či méně zničí. Na trhu jsou sice spreje proti okusu, ale na pelíšek bych je rozhodně nepoužila. Mají pach, který psa odpuzuje a my chceme, aby se štěňátko cítilo v pelíšku dobře. To ale neznamená, že pejska necháte spát na dece na podlaze. Musíte pořídit útulný a pohodlný pelech. Pokud se rozhodnete zrovna pro něco většího, aby to pejsek mohl užívat i v dospělosti, vystelte pelech tak, aby si v něm malé štěňátko nepřipadalo samo a ztracené.

Obojek - může být kožený nebo nylonový. Nylonové bývají více variabilní. To se hodí, když se z našeho pětikilového miminka během roku stane třicetikilový pesan. Později zřejmě budete potřebovat obojek pevnější. Úplně se vyhněte stahovacím obojkům.

Vodítko - může být také kožené, nylonové i z jiných materiálů. Postatné je, aby bylo cca 1,3 m dlouhé a nebylo samonavíjecí. Tato vodítka jsou spíše pro psy, které majitelé z vodítka nepouštějí. Krátké pevné vodítko je velmi dobrý pomocník nácviku chůze u nohy.

Hračky - není nutné pejska zahrnout velkým množstvím hraček. Když má štěně hromadu hraček, naučí se kousat do všeho, co kolem sebe vidí. Bohatě stačí dvě nebo tři vhodné hračky. U nás jsou třeba oblíbené provazy a gumové hračky. U gumových hraček pozor! Někteří výrobci do nich přidávají velké množství ftalátů - viz. článek. U výrobků pro zvířata prozatím neexistují normy, které by omezovaly použití nebezpečných látek. Když budete gumovou hračku kupovat, dejte na svůj instinkt a ke hračce si čichněte. Pokud se Vám to nebude zdát v pořádku, vyberte jinou. Příliš vhodné nejsou ani plyšové hračky. Nejen, že štěně je brzy úplně vykuchá, ale mívají i části s ostrými konci, jako oči, nos apod. a ty by mohlo štěndo sežrat a poranit si trávící trakt. Zkontrolujte všechno, co pejskovi dáte na hraní, jestli nehrozí žádné nebezpečí.

Bezpečné prostředí...

Než si štěňátko přivezete domů, pečlivě si projdětě všechna místa, kam bude mít přístup. Je důležité odstranit všechny nebezpečné věci, které by mohlo sníst, nebo rozkousat. Jedná se především o takové předměty, které by jej mohly ohrozit na životě nebo zdraví. Například léky, jedovaté květiny, skleňené nádobí a všechny ostré předměty. Je dobré zaslepit všechny zásuvky a největší důraz bych dala na elektrické kabely. Všechny kabely, které odněkud trčí a štěně by je mohlo rozkousat, musí pryč. Když Vám pejsek sní něco jedovatého a všimnete si toho včas, tak se to dá pomocí veterináře řešit, ale elektrický kabel Vám překouše jen jednou. V žádném případě nespoléhejte na to, že štěňátko uhlídáte. Za další velký strašák považuji venkovní bazény. Pokud máte bazén a nemáte do něj pozvolný vstup, je pro psa prakticky nemožné, aby vylezl po schůdcích. Opět nespoléhejte na to, že tam nepůjde. Je to labrador a je jisté, že do vody půjde. Pokud ale nemá jak ven, brzy se utopí. Proto nikdy nenechávejte psa u takového bazénu samotného a to ani na malou chvilku. 

Ideální je, aby Vaše štěňátko mělo místo, kde může bezpečně odpočívat, když s ním nejste. Nejen pro jeho bezpečí, ale také kvůli riziku zničení nábytku, koberců apod. Na trhu je spousta různých ohrádek, klecí a boudiček. Boudička je většinou látková a u štěňěte asi tak do roku věku hrozí, že ji sežere. Klece zase nebývají tak útulné, ale je možné, že to je pouze lidský pohled a psovi to vůbec nebude vadit. Osobně doporučuji ohrádku. Pro psy je nejlepší ohrádka kovová, protože ji nemůže zničit. Ale pokud máte po dětech dřevěnou ohrádku, kterou by jste stejně vyhodili, klidně ji použijte. Je ale třeba počítat s tím, že ji štěně minimálně okouše.

Vezete si domů štěňátko...

Všechno už máte připraveno a Vaše štěňátko je již ve věku, kdy může přijmou novou rodinu. Nastal den "D" a vy si jedete pro svůj malý poklad. Připravte si pro něj nějakou bedýnku vystlanou dekou nebo si pejska dejte jen na deku na klín. V každém případě musí mít pocit bezpečí. Po celou cestu pejska hlaďte, aby věděl, že tam není sám. Jsem si vědoma toho, že takto se pes přepravovat nesmí, ale v tomto případě udělejte vyjímku. V žádném případě ho nedávejte samotného do kufru. Taky by se mohlo stát, že potom nebude do auta vůbec chtít. Měli by jste počítat i s tím, že může zvracet. Pro tento případ je dobré mít náhradní deku. V případě daleké cesty počítejte i se zastávkami.

Ke štěňátku přistupujte velmi ohleduplně a citlivě. Mluvte na něj klidným hlasem a uporozněte na to i své ratolesti. Jestli chcete dát pejska jako vánoční dárek, rozhodně jej nedávejte pod stromeček a nikdy ho nestrkejte do nějaké krabice. Ani nedávejte štěňátko do jiné místnosti, kde bude samo čekat, až začnete rozbalovat dárky apod. Osobně myslím, že nejlepší je dát pod stromeček např. fotku pejska a později a v klidu si pro štěňátko přijet. Vaše děti budou i tak šťastné, jen se budou těšit o něco déle. Pokud nemáte nikoho, kdo je stále doma, pejska si berte v době, kdy s ním budete moci být několik dní doma. Když stěně zažije hned na začátku šok v podobě několikahodinového odloučení, bude sžívání se s novým prostředím mnohem delší.

První noc může štěňátko tesknit. Předem si promyslete, kde bude spávat a na tomto místě trvejte. Když bude kňourat, běžte k němu a hlaďte ho, dokud zase neusne. To se může opakovat i několikrát za noc a možná to budou noci tři, ale vyplatí se to. Pejsek brzy získá důvěru k Vám i novému prostředí. Když se ke svému štěňátku budete chovat šetrně, je dokonce možné, že nebude mít vůbec žádnou negativní reakci a změnu přijme, jako by se nechumelilo.

Péče o pejska...

Výživa a krmení - na trhu je velký výběr různých granulí a masových konzerv. Obecně vzato, u komečních krmiv platíte za značku, distribuční síť a reklamu. Úplně bych se vyhnula takovým, kde není ani 20% podíl masa. Ty nejkvalitnější krmiva můžou mít až 70% podíl masa. U takových granulí je potom vysoká stravitelnost a proto je i menší krmná dávka. Většinou se lidé leknou vysoké ceny kvalitních granulí, ale při správné krmné dávce nakonec zjistíte, že cena denní dávky je stejná nebo i nižší než u krmiva méně kvalitního.

Štěňátko ve věku 2 měsíců dostává denní porci krmení ve 4 dávkách, od věku 4 měsíců ve 3 dávkách a od 6 měsíců ve dvou dávkách. Pokud přechody na méně denních dávek o 1-2 měsíce prodloužíte, bude to pro pejska ještě lepší. Granule můžete podávat buďto suché nebo rozmáčené. U štěňátka doporučuji podávat rozmáčené. U suchých, které nabobtnají až v břiše, by se mohlo stát, že bude štěně soustavně překrmené. U rozmáčených by jste viděli hned, že je pejsek přežraný a podle toho dávku upravili. U psa dospělého můžete podávat granule suché, při kousání si zároveň čistí zuby.

Pejskovi po jídle vždy dopřejte alespoň hodinu klid. Při velké aktivitě bezprostředně po jídle hrozí torze žaludku, které nezřídka končí úmrtím pejska - viz. článek. Vím, že je těžké, si nehrát se štěňátkem. Zvláště, když má po jídle doslova dobité baterky. V tomto případě zvolte nějakou klidnější formu hry. Úplně se vyhněte převracení psa přes hřbet.

Očkování - kromě základního očkování doporučujeme naočkovat i tetanus. Nemoc se do těla může dostat sice jedině krví, ale pokud jej pes dostane, máte asi jen 50% šanci, že přežije. Stačí rozříznutá nebo odřená tlapka nebo taky poraněné dásně. Bakterie tetanu se nachází v trusu koní, ovcí, ale i lesní zvěře a v půdě čekají na svou příležitost i několik desítek let. A nikdy nevíte, čím byl v minulosti Váš pozemek hnojen. Očkování není drahé - asi 250,- Kč jedna vakcína. Na začátku je třeba dát dvě vakcíny (první ve 4 - 6 měsících a druhou 3 týdny po první vakcíně)  a potom stačí každé dva roky na přeočkování.

Uši - je přeba pravidelně čistit. Každý týden pejskovi vytřete suchým ubrouskem vnitřek ucha. Je možné použít i přípravek na rozpuštění ušního mazu, ale pokud ucho bývá čisté, tak to považuji za zbytečné. Ouška vytírejte i po vodních radovánkách. Vlhko v uchu nahrává ke tvorbě zánětu. Nikdy nepoužívejte vatové tyčinky. Pokud se objeví zánět, poznáte to tak, že pes třepe hlavou a ucho je na dotyk bolestivé. Vevnitř ucho bývá zarudlé a horké je tam takový hnědý mokvající sekret, který zapáchá. V tom případě navštivte veterináře, tohle už sami doma nevyléčíte.

Oči - není třeba nijak ošetřovat, pokud není nějaký problém. Pejskům se běžně dělají tzv. ospalky. Může se ale stát, že se psovi v oku udělá zánět. Většinou to způsobí velmi větrné počasí nebo třeba špinavá voda, ve které se pes koupal. Slabá forma zánětu vypadá podobně jako ospalky, ale okolo očí zasychají. Stačí, aby jste pejskovi několikrát denně otřeli okolí oka borovou vodou. Pokud by problém po několika dnech neustával nebo byl zánět silnější, běžte raději k veterináři.

Klíšťata a blechy - prevence proti parazitům se vyplatí. Na trhu jsou obojky nebo vodičky na kůži. Oboje funguje velmi dobře, jen na obojky mívají někteří psi alergickou reakci. I přes prevenci se může občas nějaké to klíště objevit. Většinou sice umře, hned po zakousnutí, ale někdy neodpadne samo a je třeba klíště vytáhnout. Pro tento účel si určitě pořiďte plastové kleštičky. Je s nimi jednoduchá manipulace a klíštěte se vůbec nedotknete.

Srst - u labraora není třeba dělat nějaké procedury. Stačí, když psa budete v období línání vyčesávat. Na trhu je velká škála hřebenů. My používáme Furminátor a jsme s ním velice spokojeni. Je to kovový hřeben, který krásně a rychle vyčeše starou srst. Ale jsou i levnější velmi podobné varianty a myslím, že i pobně fungují. Srst retrievera mytí šamponem nevyžaduje, je tak nějak samočistící. Pokud se teda nevyválí v nějakém voňavém pokladu :-))

Péče o zuby a chrup - u štěňátka v období mezi 3. - 5. měsícem věku začínají vypadávat mléčné zuby a nahrazují je zuby stálé. Pento proces přezubení by měl proběhnout do 6 nejpozději 8 měsíců věku štěňete. Zuby pravidelně kontrolujte, jestli nějaký nechybí nebo nepřebývá. Jestli máte strach, že by jste to nepoznali, poproste průběžně svého veterináře, nebo někoho jiného, kdo ví, jak má vypadat chrup dospělého psa. Když by se stalo, že tam nějaký zub přebývá, musí ven, aby nezavazel dospělému zubu a chrup tím nedeformoval. Veterinář by Vám jistě nabídl zákrok v narkóze. Osobně bych to zkusila vytáhnout sama. Většinou to není problém. U dospělého chrupu se občas podívejte, jestli se netvoří plak a zubní kámen. Na to jsou dobré pamlsky z buvolí kůže nebo dát psovi občas kus masa i s kostí.

Drápky - si aktivní pes většinou při běžném pohybu sám obrousí. Pokud ale přerůstají je třeba je zastřihnout. Můžete si na to koupit kleštičky, ale kdo si na to netroufne, je lepší svěřit psa do rukou veterináře. Stříhat drápky bohatě stačí jednou za půl roku. Když se ale stane, že pes si drápek rozštípne, musíte k veterináři na strhnutí, jinak by se místo mohlo zanítit.

Tlapky v zimě - jestli psa v zimě venčíte v lokalitách, kde se solí chodníky, natřete mu před procházkou důkladně polštářky. Pužívají se různé indulony apod., my používáme bílou vazelínu. Dobře chrání, není drahá a je k dostání v každé lékárně. Po procházce z tlapek suchým hadrem odstraňte zbytky soli. Pokud máte pocit, že je třeba větší péče, tlapky  ještě umyjte, vysušte a znova natřete.