Tato sekce je určena novým majitelům štěňátek. Především těm, kteří ještě nemají zkušennost se psem. Přesto prosím i ty zkušenější, aby věnovali pár minut času těmto řádkům.

Neexistuje přesná hranice mezi tím, kde končí výchova a začíná výcvik. Tyto dvě věci spolu úzce souvisí. Pokud bude člověk pro svého psa autoritou přísnou a spravedlivou, bude ho pes respektovat jak doma, tak venku při plnění povelů.

Výchova - s výchovou štěňátka začněte hned, jak si pejsek zvykne na nový domov (cca 1-2 dny). Byla by obrovská škoda nevyužít raného věku. Štěňátka jsou v tomto obdodí velmi tvárná a učenlivá. Nejprve se domluvte se všemi členy domácnosti, co pejskovi dovolíte a co ne, kam smí a kde má naopak vstup zakázán. Na těchto pravidlech nekompromisně trvejte. Některé věci lidem připadají u štěňátka roztomilé a nechají je bez povšimnutí. Jenže když na Vás pak skáče 40kg živé váhy, nebo Vám stále okusuje ruce, těžko psovi budete vysvětlovat, že teď už se Vám to nelíbí. A co si o tom budou myslet Vaše návštěvy, nemluvě.

Každý pes jakožto smečkové zvíře potřebuje řád a pravidla. U výchovy je velmi důležitá důslednost. Každé štěňátko zkouší, co si může dovolit. Je třeba, aby jste mu od začátku dali rázně najevo svůj nesouhlas. Každý pejsek je jiný. Na některého stačí zvýšit hlas, jiného je třeba usměrnit i rukou. Nebojte se velmi razantně zakřičet NE, když se Vám něco nelíbí. Také se nebojte chytit štěně za kožich a zabránit v nežádoucí činosti. Nikdy si neříkejte, že se to věkem zlepší. Nikdy se to nezlepší, naopak. Uvědomte si, že pes není dítě, které časem pochopí, že si nemá kousat nehty. Pes takto nikdy přemýšlet nebude. Pokud si štěně z Vaší negace nic nedělá, musíte být tvrdší, účinější a důslednější. Pokud jste zvolili účinou metodu, poznáte tak, že pes přestává nežádoucí činost dělat už po několika málo zákazech. Také štěňátku neodpouštějte drobnosti. Provokuje ho to znovu a znovu zkoušet Vaši trpělivost. Důslednost, důslednost, důslednost!!! Všechny návyky, které získá ve štěněcím období si sebou ponese celý život. A to jak dobré, tak špatné.

Nácvik vyprazdňování - s nácvikem čurání a kakání venku mějte velkou trpělivost. Některá štěňátka jsou už ve 3 měsících bez nehod a jiná to zvládnou až v půl roce. Úplně zapomeňte na srkání čumáků do loužiček apod. Tímto by jste docílili jen toho, že z Vás bude mít štěňátko strach. Když se mu nehoda stane, je jisté, že to neudělalo schválně. Jen to prostě nevydrželo, protože nemá ještě natolik posílené svěrače. Pro psy je přirozené konat potřebu mimo své obydlí. Raději se zaměřte na pochvalu za vyprázdnění venku. Když bude pochvala i s pamlskem, pozitivní efekt se umocní. Také není na škodu, naučit štěňátko vyčurat se na povel. Velmi se to hodí, když musíte někam odjet a potřebujete, aby se pejsek vyčural, i když on by ještě nemusel. O to déle pak vydrží. Také se naučte štěňátko sledovat a všímat si signálů vedoucích k potřebě. Počítejte s tím, že když se vzbudí, chce se mu hned. Takže například pokud někdo vstává v šest a jiný člen rodiny v osm, musí oba dát pejska vyčurat. Taky po jídle máte jen pár minut, než se mu bude chtít. A když je vzhůru a je aktivní, tak budou intervaly mezi potřebami klidně jen půl hodiny. Čím více si dáte tu práci a uděláte vše pro to, aby se nehody nestávaly, tím dříve budete mít vyhráno.

Nácvik pobytu o samotě - i v případě, že je u Vás stále někdo doma jistě nastane situace, kdy budete potřebovat někam odjet nebo odejít bez svého čtyřnoheho miláčka. Pokud by jste ho ale pobytu o samotě nenaučili, mohl by to být velký problém a to i pro dospělého psa. Proto hned, jak se štěňátko aklimatizuje jej začněte zvykat na samotu. Začněte v krátkých a častých intervalech a dobu postupně prodlužujte. Například - na začátku odejdete několikrát denně na 5 minut. Další den už na 15 minut a po 5 dnech se dopracujete ke třem hodinám. Musíte brát v úvahu konkrétní povahu štěňátka. Když uvidíte, že to zvládá bez problémů, můžete každou další dobu dvojnásobit. Naopak když uvidíte, že to zvládá hůře, soustřeďte se na časté odchody na krátkou dobu. Cílem je, aby štěňátko pochopilo, že se vždycky vrátíte.

Vyrovnaný pes - pokud chcete mít doma pohodového vyrovnaného psa, snažte se ho vystavovat často různým situacím už ve štěněcím věku. Například jízda v různých dopravních prostředcích, pobyt v hlučném prostředí, střelnice, vysavač, sekačka na trávu. Fantazii se meze nekladou. Když uvidíte, že pes má z některého prostředí bázlivou reakci, musíte ho této situaci vystavovat opatrně, ale neutěšovat. Například když má strach z ohňostroje, tak nejhorší Vaše reakce bude chlácholení. To by ve štěňátku jen utvrdilo pocit, že se opravdu má čeho bát. Vaše správná reakce bude žádná reakce. Aby pejsek viděl, že páníček to taky neprožívá a časem pochopí, že není důvod k obavám.

Socializace - Vaše štěňátko berte často mezi jiné psy a to co nejdříve. Čím víc psů různých věků i ras pozná, tím lépe. Pejsek, který se pohybuje v takovém prostředí je nekonfliktní a vyrovnaný. Naopak pejsek, který psy zná jen z vodítka nebo za plotem bude velmi pravděpodobně bázlivý nebo útočný.

Výcvik - je velmi obtížné popsat základy výciku teoreticky. Každý pejsek reaguje jinak a při stejném postupu se u různých psů vyskytnou různé chyby. Ty je třeba vidět v praxi, aby mohla být zvolena účiná metoda k jejich odstranění. Přesto se pokusím alespoň něco málo vysvětlit.

Základ úspěchu ve výcviku spočívá v tom, že Váš pes ve Vás musí mít milovanou autoritu. Člověka, který rád a často chválí a štěňátko tudíž baví plnit jeho povely. A naopak osobu, která spravedlivě pokárá při neuposlechnutí. A to všechno začíná doma při každodenní výchově od malého štěňátka. Těžko Vás bude venku poslouchat pes, který Vám doma skáče po hlavě. A stejně jako při výchově je nejdůležitější důslednost.

Ať učíte jakýkoli povel, vždy používejte stejnou povelovou techniku a vždy důsledně vyžadujte jeho splnění. Pokud například pejsek nechce jít k Vám, protože ví, že jej zavřete do ohrádky, vraťte se k němu a za kožich jej do ohrádky dostaňte. Musí pochopit, že se mu vzdor nevyplatí a že stejně vždycky dosáhnete svého a ještě ke všemu se budete na něj zlobit. Povely říkejte jednou, poté konejte. Když budete psa přemlouvat a prosit, nikdy Vás poslouchat nebude.

Při učení povelů na štěňátko nespěchejte. K dokonale zvládnutým povelům se dopracujete krok po kroku. Každý stupeň musí být dokonale zvládnutý, aby jste se mohli posunout dál. A když se Vám něco nedaří, vraťte se raději o krok zpět. Nechtějte po štěńátku, aby mělo v půl roce perfektně zvládnuté základní povely. Někomu se to podaří v 9 měsících, jiným až v roce.

Malé štěňátko se vydrží soustředit jen chvilku. Ze začátku je 10 min. cvičení až dost, v půl roce není problém 30 - 45 minut výcviku. Nepřetěžujte štěně fyzicky ani psychicky. Nenuťte je do pohybu, když je unavené. Také do roku věku dávejte pozor na přetěžování kloubů. Takový dog dancing je naprosto nevhodný. Vyvarujte se i nadměrné chůzi po schodech a přílišné vyskakování na vyvýšená místa. Naopak výborným pohybem pro labradory je plavání. Nejen, že labradoři plavání milují, ale také posiluje ty správné svaly pro správný vývin kloubů. Po vodních radovánkách nezapomínejte na vytření uší a pořádně vytřete i kořen ocasu a pod ocasem - viz. článek.

Níže se pokusím popsat základní věci výcviku retrievera. Pokud Vám něco bude dělat problém, nikdy nesetrvávejte ve špatném provedení, ale radši se hned poraďte, jak chybu odstranit. Odnaučovat špatné návyky je velmi pracné a nervy máme všichni jen jedny:-))

Venčení - při obyčejném venčení na volno můžete krásně štěňátko naučit, aby si Vás hlídalo. Pes, který má tento návyk, mívá také velmi dobré přivolání. Docílíte toho tak, že pokaždé, když se pejsek začichá, vzdálí nebo ho něco zaujme a Vás v tu chvíli moc nevnímá, se mu schováte za strom, začnete odcházet nebo utíkat na opačnou stranu. Štěňátko se velmi rychle naučí, že si Vás musí hlídat, jinak by jste se mohli kdykoliv ztratit. Správný retriever by se neměl vzdálit od pána na 30 - 40m. Je třeba to dělat co nejčastěji, klidně několikrát při každé procházce. Uvidíte, že tato vlastnost je pro psa i pro Vás velmi praktická.

Přivolání - je u retrieverů velmi zásadní. Zvolte si jeden povel a ten vždy používejte, většinou je to "ke mně". Dobré přivolání je takové, kdy pejsek za Vámi chodí rád a ve všech situacích. U malého štěňátka začínáme tím, že štěňátko za Vámi chodí rádo a proto se nebojte projevovat emoce, když se k Vám radostně řítí. Okamžitě následuje odměna. Snažte se v minimálně polovině přivolání pejskovi dát opět volno. Pokud by jste jej přivolávali pouze za účelem připnutí na vodítko, rychle by ho to přestalo bavit. Nesnažte se štěňátko přivolávat ve chvíli, kdy se očividně soustředí na něco úplně jiného. Zvyklo by si, že nemusí vždycky přijít a to nechceme. Ve chvíli, kdy pejsek ví, že ho voláme a nepřijde, se otočte a začněte odcházet nebo i utíkat pryč. Pejsek za Vámi okamžitě vyrazí. Poté dokončíme klasické přivolání. Až budete mít toto zvládnuté, přivolávejte i v situacích, kdy to pro něj bude obtížné. Např., když si hraje s jiným psem. Vyhráno máte tehdy, když jej přivoláte při vypíchnutí zajíce.

Odložení - neboli povel "zůstaň" učíme co nejdříve. Využijeme labradoří žravosti a začneme při krmení. Štěňátko posadíme a s povelem "zůstaň" ho podržíme na místě (nejlépe za kožich za krkem). Dáme misku na zem a s dalším povelem (např. "můžeš") ho pustíme a necháme najíst. Když už chápe, že musí počkat, stačí ho přidržet rukou na hrudníčku. Později ruku dáváme dál a dál a za pár dní to půjde už jen na povel. Když pejsek povel zná, začneme ho používát i v jiných situacích a vyžadovat jeho splnění. Při odložení nikdy psa nepřivoláváme, ale vždy se k němu vracíme s pochvalou a pamlskem. Později můžete psovi odložení ztížit tím, že od něj budete odcházet dál a na delší dobu. Nebo také přes něj můžete přeskočit atd. Dokonalé odložení máte tehdy, když pes vydrží v odložení a kolem něj si hrají jiní psi a vy jste si při tom odešli na nákup. 

Sedni, lehni - "sedni" je velmi jednoduchý povel, který můžeme začít učit hned. Štěňátku jej jednoduše vysvětlíme tlakem na zadeček a následnou odměnou při jeho slpnění. Povel pravidelně procvičujeme a pokud už jej umíme levou zadní, začneme s povelem "lehni". Štěňátko sedí a dolů před něj dáme pamlsek tak, aby si muselo pro něj lehnout. Většinou je třeba mu přidržet i zadeček, aby to pochopilo. Až po úplném lehnutí dostane odměnu. Pak už jen procvičovat a procvičovat. Časem pamlsek neukazujeme a pejsek ho uvidí, až po vykonání povelu. A nakonec je to úplně bez pamlsku. Častou chybou je, že pes po odměně hned zase vstane. Ne, musí počkat, až ho jiným povelem vyzvete. Toto důsledně vyžadujte.

Chůze u nohy - ze začátku se štěňátko na vodítku strašně motá. Ale nezoufejte, najednou to pochopí a půjde to. Na začátku motivujeme pamlskem a pokud to nezabírá, tak musíme tahem vodítka. Pejskovi stále opakujeme povel k noze. Vodítko mějte v ruce na krátko, aby neměl moc prostoru pobíhat okolo. Až to pochopí a podaří se mu jít chvilku hezky, dostane pamlsek atd. Psa učíme chodit vždy u naší levé nohy. Po zvládnutí základů přidáme sedni při zastavení a poté i otočky. Nejprve o 90^o a později o 180^o - při tomto obratu se otáčíme vždy doleva, tzn. pes nás neobchází, ale točí se dovnitř. U otoček pomůžeme pejskovi tlakem ruky v oblasti slabiny. Nejčastější chybou chůze u nohy bývá táhnutí psa. Tomu musíme za každou cenu zabránit, jinak Vás bude pes celý život vést (nebo spíš vláčet) na vodítku, ne vy jeho. Zamezíme tomu tahem vodítka vždy, když začne byť jen trochu předbíhat. Když si z toho nic nedělá, tak se budete zastavovat a dokud se nepřiřadí, nejdete dál. Chce to velkou trpělivost, ale vyplatí se to.

Když pejsek zvládá chůzi u nohy na krátkém prověšeném vodítku, můžete zkusit bez vodítka. Metodika je téměř stejná a pak už jen trénovat a trénovat.

Aportování - je v žitotě retrieverů velmi důležitá věc. Není náhoda, že tato skupina psů zároveň miluje lidi a zároveň jsou nejlepší přinašeči. Je to právě proto, že jejich láska k člověku je tak velká, že jim rádi donesou i svou "kořist". Jsem přesvědčena o tom, že jen aportování a věci s ním spojené dokážou v labradorech naplno rozvinout jejich úžasnou povahu. Nikdy nepoužívejte k nácviku aportu hračky. Předmět, který zvolíte bude mít pejsek pouze na aportování a neměl by být ze dřeva. Pokud uvažujete, že půjdete se psem na nějakou zkoušku, necházejte mu klacky. Mohlo by se Vám na zkoušce stát, že Vám z lesa místo požadovaného předmětu přinese klacek. Samotný nácvik začíná hned, jak si štěňátko přivezete domů, házením předmětu (nejlépe dummy), pro který štěňátko radostně běží. Při odhozu řeknete povel "aport". Když Vám pejsek dummy nese zpět, velmi radostně jej chvalte. Pokud by měl tendenci si dummy odnést pryč, radostně ho přivolávejte a couvejte směrem pryč od něj. Můžete i začít utíkat. Když by to nepomohlo, v žádném případě ve špatném návyku nesetrvávejte. Musíte něco udělat jinak. Např. házejte dummy na krátkou vzdálenost, nebo trénujte v úzké chodbě, kde pejsek musí jít k Vám. Pokud to bude nutné, odměňte štěňátko za přinesení pamlskem. Když to ale nutné není, nikdy zbytečně za aport neodměňujte. Pejsek musí přinášet s radostí a zbytečně by se naučit dummy plivat a nepředávat do ruky. Časem se dopracujete k vyběhnutí na povel a předání s předsednutím. Aportujte jen dvakrát až třikrát denně. Mesmí se štěněti omrzet. Aportování je velmi rozsáhlé téma a popsat zde všechny chyby a metodiku k jejich odstranění není reálné. Navíc je nejlépe vidět problém naživo, teoriticky to nepovažuji za moc účiné. Proto raději konkrétní problém hned konzujtujte.

Když se štěňátkem 1 - 2 měsíce aportujete, můžete začít s nácvikem dohledávky. Tato disciplína je strašně baví. Začnete tak, že ve chvíli kdy se pejsek nedívá odhodíte dummy a povelem "hledej" a rukou nataženou směrem k dummy pomalu procházíte terén, až na dummy narazíte. Následně dokončíte jako klasický aport. Začněte na vzdálenost třeba jen 5 metrů. Že pejsek pochopil, co povel "hledej" znamená, uvidíte podle toho, že začne krásně slídit. Postupně vzdálenost zvětšujete a pejsek prochází terén sám.

Kdo z vás uvažuje o nějaké lovecké zkoušce (OVVR, PZ, SZVP, LZ, MZPR a pod.), měl by také občas navštívit nějakou střelnici. Štěňátka sice u nás střelbu slyšela, ale tak jak se rychle učí, tak rychle i zapomínají. A nevyplácí se nechat to náhodě. Pokud máte možnost, není na škodu nechat pejska občas aportovat nebo aspoň očichat střelenou kačenu, bažanta, králíka nebo zajíce, aby se s pachem seznámil.

Doufám, že Vám byly rady do začátku prospěšné a uvítám připomínky i komentáře. Pokud budete mít nějaké další dotazy nebo prosby, neváhejte se na nás obrátit. Rádi pomůžeme.

Děkujeme za Váš čas.